Malý boudař ožívá v knížce

Říká o sobě, že je odjakživa tvůrčí člověk. „Když se nic neděje, nic netvořím, tak mám pocit, že nežiju,“ usmívá se pecka boudařka Michaela Cichrová. Autorka několika deskových her nyní vydává svou první knihu „František – Ze života malého boudaře“. Knížka je inspirovaná každodenním životem na horské boudě a zavádí malé čtenáře do světa přírody a dětského objevování.

MICHAL BOGÁN, FOTO: ARCHIV MICHAELY CICHR0VÉ

Kdo je František?

František je můj tříletý syn. V knize vystupuje jako hlavní hrdina, ale zároveň je i důvodem, proč kniha vůbec vznikla. Právě on pro mě byl tou největší inspirací, motivací a také dodal odvahu pustit se do psaní mé první dětské knihy. Žijeme společně na horské boudě ve výšce 1000 m. n. m., a tak jsou příběhy inspirované naším každodenním životem a chvílemi, které spolu v horách prožíváme.

Jak tě napadlo napsat knížku?

Myšlenka napsat knihu přišla docela nenápadně a náhodou. Napsala jsem pár krátkých příběhů s sebou pro mého muže, když se vydal na delší cestu mimo domov – jen tak, bez dalšího očekávání. On byl také úplně prvním čtenářem těchto příběhů. Povzbudil mě a řekl, že se za ně rozhodně nemusím stydět. To mi dodalo odvahu pokračovat. Sešel se správný čas i chuť tvořit, a tak už se potom psalo úplně přirozeně dál.

Jak jsi zmínila a také samotný název knížky „František – Ze života malého boudaře“ napovídá, o čem bude. Můžeš ale prozradit něco konkrétnějšího?

Kniha zachycuje horské prostředí a přírodu očima malého chlapce. Prostřednictvím Františkových zážitků a zvídavých otázek děti objevují hory kolem sebe. Příběhy citlivě vedou děti k vnímání přírody a zároveň v sobě nesou i jemný edukativní rozměr. Františkovy otázky přirozeně otevírají témata a přinášejí odpovědi na různé věci, se kterými se děti při objevování přírody mohou setkat.

Pro koho je knížka určená?

Pro malé objevitele a velké milovníky hor a přírody. Především je určena pro malé děti ke společnému čtení před spaním, ale myslela jsem i na prvočtenáře a použila při sazbě dostatečně velké písmo.

Jak dlouho jsi knížku psala a jak se ti psala?

Kniha vznikala přibližně rok, i když samotné psaní příběhů zabralo o něco méně času. Některé nápady a příběhy jsem nakonec odložila do šuplíku s otazníkem, jestli ještě někdy spatří světlo světa. Psalo se mi ale velmi přirozeně. Hodně inspirace přicházelo z každodenních situací nebo i vzpomínek na vlastní dětství.

Kolik má knížka kapitol a stránek? V jakém nákladu kde bude k dostání?

Kniha má 8 kapitol a celkem 120 stran. Příběh provází čtenáře celým rokem v horách od jara až do zimy. Počáteční náklad je 2000 kusů v českém jazyce, 500 kusů v polském jazyce a 500 kusů v německém jazyce. Už během psaní knihy o ni projevilo zájem několik infocenter a knihkupectví, kdebude k dostání. Primárně však bude kniha, stejně jako všechny mé další produkty, dostupná na e-shopu www.necosihrej.cz. Ke knize navíc vznikla i řada milých doplňkových produktů, které na příběh navazují.

Významnou roli v knize hrají ilustrace Denisy Klimentové. Jak jste spolu přemýšlely o tom, jak by měla kniha po výtvarné stránce vypadat?

S Denčou je to už náš třetí společný velký projekt, takže se známe velmi dobře i po tvůrčí stránce. Máme výhodu, že si často nemusíme mnoho vysvětlovat, protože spoustu věcí vnímáme podobně a někdy téměř stejně. Denča proto dostala při tvorbě ilustrací velkou volnost. Měla jsem k ní plnou důvěru a věděla jsem, že výtvarná podoba knihy bude přesně taková, jakou bych si přála. A přesně tak to také dopadlo.

Křest knížky se uskuteční 4. dubna. Můžeš o této akci prozradit něco víc? Deskovou hru „Krakonoši, jak to bylo?“ ti křtila Eva Adamczyková. Chystáš něco podobného?

Dodnes jsem za křest Evou Adamczykovou neskutečně vděčná a velmi si tohoto momentu vážím. Tentokrát ale bude křest trochu jiný. Proběhne přesně tam, kde celý příběh vznikal, a pokřtí jej ten nejváženější pán našich hor, sám Krakonoš. Celou akci chci připravit především pro děti. Seznam hostů byl tedy hlavně na našem synovi, který pozval své kamarády, a na mně je vymyslet pro ně program a zábavu, na kterou budou rádi vzpomínat a která bude zároveň propojená s dějem knihy. Vlastně to bude i taková malá zkouška našeho dalšího společného projektu s Denčou. Do budoucna totiž plánujeme podle námětu knihy pořádat příměstské tábory pro děti, které by se nesly v podobném duchu jako právě tento křest.

Čím se liší psaní knihy od tvorby deskové hry?

Rozdíl je opravdu velký. Psaní knihy je pro mě vlastně taková terapie. Můžu psát, kdykoli mám chuť a prostor, a je to hodně osobní proces, který je jen mezi mnou a příběhem. Tvorba deskové hry je naopak velmi dynamický a někdy až turbulentní projekt. Jakmile se rozjede, je potřeba řešit spoustu věcí najednou. Moje deskové hry jsou navíc založené na vědomostních prvcích, takže je potřeba pečlivě ověřovat fakta. Zároveň pracuji i s reálnými místy, takže je kolem jejich vzniku hodně komunikace s dalšími lidmi, což může být někdy náročné.

Vydala jsi několik deskových her, teď je tady knížka. Bude pokračování, nebo máš v hlavě další nápady?

Co se týče knížky, tak v období, kdy jsem trochu prokrastinovala od práce na deskových hrách, mě napadl námět na další knihu, se kterou jsem nyní zhruba v polovině. Bude určena dětem přibližně kolem sedmi let, tedy například prvňáčkům. Chtěla bych v ní ukázat různé dětské povahy a rozdíly mezi dětmi a připomenout, že je úplně přirozené, že je každý jiný. Příběh je vyprávěn prostřednictvím zvířátek, která spolu prožívají různé situace. Smyslem knihy je vést děti k většímu pochopení a respektu, aby si uvědomily, že odlišnosti jsou běžnou součástí života a neměly by být důvodem k posměchu nebo šikaně. A aktuálně pracuji také na dvou nových deskových hrách. Jedna bude z prostředí zoologické zahrady a je určena především pro děti. Druhá vzniká pro dospělé a jejím tématem budou minipivovary. Zároveň bych chtěla i trochu omezit práci u počítače a během léta tady v Krkonoších uspořádat několik příměstských táborů pro děti. Ty budou volně navazovat na myšlenky a atmosféru knihy. Jestli se mi mezitím podaří dopsat i další knihu, zatím nedokážu říct. Bude záležet na tom, jak to budu aktuálně cítit.

Z čeho máš největší radost, když si dnes vezmeš knížku do ruky?

Největší radost mám z toho, že držím v ruce svou první knihu, která je velmi osobní, protože vychází z našeho života v horách a je věnovaná synovi. A navíc je opravdu krásná.